Keyword
Vítejte, Host
Uživatelské jméno Heslo: Pamatovat si mne

Odpovědět k tématu: Můj příběh

Jméno
Subjekt
Boardcode
B) :( :) :cheer: ;) :P :angry: :unsure: :ohmy: :huh: :dry: :lol: :sick: :silly: :blink: :blush: :oops: :kiss: :woohoo: :side: :S :evil: :whistle: :pinch:
Zpráva
Zvětšit /  Zmenšit

Topic History of: Můj příběh

Zobrazit nejstarší 6 příspěvků - (Poslední příspěvek nejdříve)
29. dub 2019 11:30 #49069

Ela

Avatar uživatele

inak čo sa tyka vzťahov, ani jja nch nie som schopná, ale som rada, že mam aspon dobrých priatloev, za ktorých som vdacna
29. dub 2019 10:49 #49068

Ela

Avatar uživatele

Zdravím, dufam že sa všetko vylepši..sama som si prešla vážnmy peklom pdobných aj ked toršku iniynch problemoch..tykaju sa ale pp, ubližovania si, šikany, neporzumenia a depresi..verim, že to vštky raz zvladneme
18. srp 2017 09:44 #12134

KarolinaPradova_moderatorka

Avatar uživatele KarolinaPradova_moderatorka

Ahoj Zu,
omlouvám se za prodlevu s odpovědí- nedostala jsem se k PC...
Pro mne to nepochopitelné není... Pokud jsi byla vystavena velkému tlaku, mohla se u tebe rozvinout posttraumatická stresová porucha, která přichází až po odeznění největší zátěže... Často se s tím setkávají například vojáci po návratu domů..
Věř, že i šnečí tempo směřuje kupředu a nesnaž se nic uspěchat. Zvládneš to;)
28. čec 2017 10:50 #11003

Zu.

Avatar uživatele

Děkuji moc za odpověď.
Je mi 22 a pro mě je to nepochopitelný, že jsem se sesypala v momentu, kdy se máma léčila, dostávala se z toho. Nebyla jsem schopna ničeho.
Absolvovala jsem stacionář, k psycholožce chodím od dubna a stále jsou věci o kterých prostě mluvit nedokážu a přijde mi, že se v tom strašně točím.
Minulé léto jsem to měla horší s tím jídlem - vesměs jsem byla na jablku a kávě + alkohol. Vše víc jsem vyzvracela. Teď to není takovéhle, ale není to fajn.
Rovněž se za to extrémně stydím, takže mluvit o tom je pro mne strašně ponižující. V tomto ohledu mi tolik nevadilo mluvit o jizvách, které jsem si způsobila taktéž sebedestruktivním chováním.
Mám strach ze všeho, absolutně ze všeho, že to prostě nezvládnu, že budu akorát tak zklamáním.
Každopádně děkuji, snažím, ale je to doslova šnečí tempo :-).
28. čec 2017 10:27 #10997

KarolinaPradova_moderatorka

Avatar uživatele KarolinaPradova_moderatorka

Ahoj Zu,
Jsem ráda, že jsi se odhodlala sem napsat, možná se i tak trochu vyventilovat, vypovídat, sdělit, co tě trápí. Dětství pro tebe muselo být hodně těžké.. Musela jsi být hodně silná, abys toto období zvládla. Kolik ti je teď? není čas začít se věnovat také sobě? doposud jsi se, zdá se, starala spíše o mámu...
Jak dlouho navštěvuješ psychologa? Pokud jsi byla celý život vystavena takovému stresu, léčba je potřeba dlouhodobá... Není možné celý život "opravit" po pár sezeních... Na druhou stranu, závisí také hodně na tobě, jestli se psychologivi/ psychiatrovi otevřeš, řekneš mu, co tě doopravdy trápí a jak své trápení řešíš (sebepoškozování, zvracení..).
Je jednodušší to napsat anonymně na stránky, ale říci to reálnému člověku do očí musí být pochopitelně mnohem těžší.
Každopádně bych ti chtěla říct, že jsem ráda, že chodíš k psychologovi, snažíš se se z tohoto zlého snu dostat a že pevně věřím, že pokud se rozhodneš, že se z toho dostaneš, zvládneš to. Proč? jednoduše proto, že musíš být silnou osobností, jak bys jinak zvládla starat se od deseti let o svou matku? Navíc se snažit svá trápení zamaskovat přetvařováním?
Nevzdávej se, nebuď zklamaná, máš před sebou ještě dlouhou cestu, ale když na ní zůstaneš, určitě se tvůj život obrátí k lepšímu. Píšeš také o odporu k sobě a fyzickému kontaktu. I to se dá překonat.
Držím ti všechny prsty co mám.
Měj se co nejlépe a neztrácej odvahu. Zvládneš to!
27. čec 2017 17:05 #10830

Zu.

Avatar uživatele

Zdravím všechny, co si toto přečtou,

už nějakou dobu projíždím tyto stránky a dovolím si zde napsat alespoň částečně něco...
Jsem zvyklá celý život potlačovat negativní emoce, vyjadřovat nesouhlas atd... takže vše, co se událo za více jak 20 let se ve mně nakumulovalo (3 hlavní "věci" - šikana, mámina závislost a depresivní, sebevražedné chování a sex, vztahy. Nejprve sebepoškozování,poté alkohol a nyní se pohybuji střídavě mezi sebepoškozováním a zvracením.
Za tu dobu jsem se naučila dokonale přetvařovat, takže nikdo nic nevěděl a o zvracení neví doteď - je to odporný. Nicméně nikdo se ani nezajímal - mamka byla permanentně sjetá a cca v 10 jsem to začala vnímat, začala jsem "být její mámou". Její rodiče to nezajímalo. Rvát se o nože, aby se nezabila, neustále jí hlídat, volat záchranku, situací bylo strašně moc, situací, kdy měla namále.
Zvracení je pro mně nejčerstvejší možností úlevy - cca před rokem a půl to začalo a od té doby - střídavě se sebepoškozováním - to trvá.
Dělá mi problém vůbec zanalyzovat spouštěče - v ten moment je ve mně naprostý chaos zmatek, nenávist, opravdu bych nejraději prostě nebyla.
Vždy jsem všechny zklamala, studium, práce, vztahy atd... Nikdy nedokážu mít normální vztah, protože mám prostě nepřekonatelný odpor k fyzickému kontaktu a sobě....
Nenávidím se strašně moc... Snažím se, beru léky, chodím k psychologovi, ale nevidím nic, žádný posun.
Snad jen zklamání.
Tohle už je asi ta nějak čiré zoufalství, že píšu zrovna sem...
Vygenerováno za 0.216 sekund

Přihlášení na fórum

Pokud chcete být informování emailem, zda jsou na fóru nové příspěvky, vytvořte si účet, zaregistrujte se a u vybraného tématu zaškrtněte Sledovat.

Na fórum můžete ale psát i bez registrace!

Go to top