Módní návrhářky Mgr. A. Alexandra Pavalová a Akad. mal. Ivana Šafránková – absolventky VŠUP (Academy of Arts Architecture and Design in Prague) – od roku 1992 spoluvytvářejí značku TIMOURE ET GROUP, v letošním roce slaví 25 let společné spolupráce. Během uplynulých let způsob tvorby a produkce dospěl do dnešní podoby a to především jako malosériová modelová konfekce. TEG má dnes svou silnou pozici mezi českou špičkou módního designu. Pravidelně se účastní pražského Designbloku.

Rozhovor vede psycholožka z Centra poruch příjmu potravy VFN a E-clinic, z.ú. Mgr. Tereza Štěpánková (TŠ).

Povídaly jsme si na téma módy, která by měla podtrhávat přirozenou ženskou krásu, přispívat k jejímu vyjádření a těšit její nositelku i ty, co se na ní dívají. Zamýšlely jsme se nad tím, z čeho pramení sebevědomí ženy a vědomí vlastní hodnoty a ženskosti a také o požadavcích na proporce modelek, které vystupují na módních přehlídkách nebo prezentují jejich tvorbu na módních fotografiích.

Obě návrhářky se shodují, že několik prvních let jejich společné módní tvorby se ještě setkávaly s modelkami, které měly míry v konfekčních velikostech 38 – 40, v závislosti na tělesné konstituci a výšce. Kolem let 1995-1997 ale nastala změna, která trvá do současnosti. Modelky jsou výrazně štíhlejší, oblékají modely ve velikostech 34 – 36.

Alexandra Pavalová tento trend datuje do období, kdy čím dál tím více českých modelek začalo za prací cestovat do zahraničí a požadavek na extrémní štíhlost se s jejich návraty rozšířil i v Čechách. I přes občasné snahy o jeho zastavení, poukazující na vysoká zdravotní rizika a nebezpečí plynoucí z prezentace extrémně vyhublých modelek, většinou odezní bez trvalejšího efektu
(například výzva módním tvůrcům Americké asociace pro poruchy příjmu potravy (AED), Kampaň za skutečnou krásu společnosti Dove apod.).

Ivana Šafránková dodává, že k tomuto požadavku zřejmě přispívá i všeobecně známá pravda o „kilech navíc“, která fotografický objektiv i kamera přidávají. Proto, aby žena vypadala na fotce nebo v reklamě tak akorát štíhlá, musí být ve skutečnosti velmi štíhlá až vyhublá.

Obě návrhářky zároveň zdůrazňují, že jejich výběr modelek není pro tuto tendenci příliš reprezentativní. Jak na své přehlídky tak i na reklamní a propagační materiály vybírají modelky s přirozenými ženskými tvary. Jim samotným a ani jejich dlouhodobým zákaznicím se nelíbí, pokud jejich tvorbu předvádí extrémně štíhlá či příliš mladá modelka.

Pro ilustraci jsme vybraly několik fotografií z módních přehlídek (viz níže) z let 1994 - 1997, na kterých je patrný výběr modelek přirozeně štíhlých narozdíl od současných velmi štíhlých modelek, jejichž vzhled je již pro většinu žen zdravými prostředky nedosažitelný.

Alexandra Pavalová si myslí, že většina současných modelek nemá tak výraznou štíhlost vrozenou, takových bývá v populaci mizivé procento, ale že za své postavy vděčí dlouhodobému držení diet, excesivnímu cvičení a možná i dalším nezdravým způsobům dosahování extrémně štíhlé vizáže.

Dalším tématem rozhovoru byla otázka věku, která je pro mnohé ženy hned poté, co se smíří či nesmíří se svou váhou, dalším nevyhnutelným problémem.

Alexandra Pavalová: „Ano, to je další fakt, který některé ženy dokáží přirozeně přijmout a vyrovnat se s přibývajícími vráskami s elegancí ale jiné začnou po čtyřicítce používat botoxové výplně a po čase již nevypadají ani hezky ani přirozeně, ale „gumově“...
Všechny bychom chtěly vypadat mladě a nemít vrásky, ale to prostě nejde a znovu je to asi otázka vnitřního sebevědomí a vědomí si vlastní hodnoty, která spočívá v něčem víc než je pouhá vizáž. I v tomto případě ale nemůžeme výběrem modelek sloužit jako ilustrativní příklad, protože naše modely většinou prezentujeme na dospělých ženách, ne na šestnáctiletých dívkách. Dáváme přednost modelkám, které mají silné charisma.

Navíc všechny snímky jsou i tak upravované ve Photoshopu (počítačový program na tvorbu a úpravu bitmapové grafiky např. fotografií). Je zajímavé kolik lidí, i přes povědomí o jeho existenci, je překvapeno, nakolik lze jeho pomocí fotografie upravit. Výsledek pak může odpovídat spíš dokonalé estetické představě jejího tvůrce  než reálné ženě s jejími nedostatky.

Objektivně šaty nebo modely vypadají lépe na vysoké a hubené modelce, ale jak už bylo řečeno, objektiv přidává kila...a problém je pak v tom,  jakým způsobem dostat holkám do hlavy, že to nemá s realitou nic společného… I ta modelka, která vypadá díky úpravám ve Photoshopu jakoby dokonalá, ve skutečnosti vůbec dokonalá není... Dnes lze pomocí úprav fotografií v podstatě zcela změnit proporce figury, vyretušovat nedokonalosti pleti a tak podobně, nakonec se pak dívky ztotožňují s něčím, co neexistuje…“

Tereza Štěpánková: „V tom je asi právě to nebezpečí. Média, která působí masově a velmi sugestivně vizuálními podněty, v podstatě určují, co je vnímáno jako hezké a tedy i správné. Vytváří tak nereálný a obtížně dosažitelný ideál krásy, ke kterému se mladé dívky snaží přiblížit a to ne vždy zdravým způsobem…“

Alexandra Pavalová: „Další omyl mladých dívek a žen je, že si o mužích myslí, že chtějí hubené modelky, ale to tak také není. Z výběru partnerek mužů, které dobře znám, jsem naopak mile překvapená. Chlapům se většinou líbí holky, které jsou holky a nechrastí kostmi…takové pak pro ně nejsou přitažlivé. Pro muže  není třeba být dokanalá, ani s gramem tuku navíc...“

Ivana Šafránková: „Ještě bych chtěla dodat, že krása vychází zevnitř, stačí styl dané ženy přizpůsobit její postavě. Každou postavu lze pomocí vhodných střihů a kombinací barev obléct tak, aby vypadala v podstatě dokonale.“