Fotografie Jan Karásek - zdroj: www.viewegh.cz

Povídáme si s Michalem Vieweghem, trochu o posedlosti jídlem a sportem a více o relativitě krásy,
o tom, co je na ženě sexy a o tom, čeho by se měl muž vyvarovat...mluví-li se svou partnerkou nebo dcerou..
Michal Viewegh, známý český spisovatel, otec tří dcer a milovník žen, který se také, i když nepřímo, vyjadřuje k otázce přístupu ke stravování například knihami: Biomanželka, Biomanžel…
Aktuálně se rozvádí a jeho zdravotní stav je, po dlouhém a náročném období rekonvalescence, dobrý. V říjnu vyšel jeho 29. román, Melouch.
Ptá se Tereza Štěpánková, psycholožka Centra pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy. 

TŠ: Jsi z generace, která si myslela, že jí normálně…

MV: Nebo která to vůbec neřešila, si nevzpomínám, že bych se v dětství zamýšlel nad tím, jestli jím zdravě… tohle přišlo až někdy později…

TŠ: Tato otázka se vlastně týká i tématu Tvé předposlední knihy: „Biomanžel“, je to tak?

MV: Ano trošku, ale tam už se jedná i o jiný druh zdraví, kde nejde jen o kalorie, ale také o zabývání se složením a přítomností chemických látek v potravinách a podobné záležitosti.

TŠ: To se může stát, že se porucha příjmu potravy (dále jen ppp) rozvine na základě takto „dobře míněné snahy“ o zdravý přístup ke stravě, která se stane extrémní, protože někdo vynechává čím dál tím větší množství druhů potravin, o kterých si myslí, že nejsou zdravé, říká se tomu orthorexie.

TŠ: Pochopila jsem správně, že ve filmu „Vybíjená“, který byl zfilmován podle tvé stejnojmenné knihy, bylo relativizováno, že by fyzická krása hlavní hrdinku dovedla zaručeně k životní spokojenosti...

MV: Nemyslím si, že by to bylo něco objevného, ale je to minimálně připomenutí toho, že i dívka, která nesplňuje současný ideál krásy, může v životě dopadnout mnohem lépe, než například třídní krasavice. A takových případů jistě známe všichni dost a mě bylo hned z reakcí v kině, při premiéře filmu, jasné, že ženy v sále tento závěr velmi kvitovaly.

MV: Já samozřejmě taky neodměřuji svou přízeň podle tělesných rozměrů.

TŠ: Co si myslíš o ženách, nevím, jestli nějakou takovou znáš ze svého okolí, které jedí výhradně dietně? Poznáš, že si žena nikdy nedá koláč nebo bramborák a že jí pouze salát, ovoce, nebo jogurty? Vadí ti takové chování nebo to vůbec nevnímáš?

MV: Já jsem to naštěstí nezažil, vůbec. Druhá manželka měla takové to bio období…ale nebyla nijak ortodoxní, v tomto ohledu. Ale mám kamaráda, kterému žena udělala ze života peklo kvůli stravě. Ona tak nutí jíst i jejich děti, zakazuje jim maso a nedovolila by aby si daly třeba v kině pop-corn, opravdu jedí extrémně „zdravě“.

TŠ: Je ti kamaráda líto?

MV: Ano, on je z toho opravdu upřímně nešťastný. A já navíc vím, že to je hodný chlap...

TŠ: A neuvažovali o tom, že by se šla žena léčit, aby se všem ulevilo, že už její zaujetí zdravou stravou zasahuje příliš do života rodiny?

MV: Já myslím, že on o tom uvažuje dnes a denně, ale ona evidentně ne, jí to přijde normální a správné.

TŠ: A jaký máš názor na extrémní posedlost sportem, například, když žena chodí každý den na dvě hodiny cvičit?

MV: Každý extrém je z principu nesmysl. Je nutné najít zdravou míru. Cvičení v rozumné míře je pozitivní, ale jakmile se z toho stane extrém, jako například s tou „zdravou stravou“, až to negativně ovlivňuje vztahy nebo rodinu, tak to není dobré – stará známá banalita…

TŠ: A co bys jako autor knihy: „Výchova dívek v Čechách“ doporučil, jak vychovat dívku, která si věří...jako žena. Hodně obecná otázka, já vím.

MV: S tou knihou bych to nespojoval, to už je tak dávno už jsem to zapomněl mezi tím... ale …děláš rozhovor s laikem, já nemám nic nastudováno, ale přinejmenším mít nějaký základní racionální přístup a nedělat hrubé chyby... Řídit se rozumem, je přeci jasné, že když chlap řekne dceři: Jsi tlustá“, tak je to fatální chyba...hlavně od toho otce. Třeba to ještě slyšet od kamarádky to tak tragické není, ale když to řekne otec, tak to může být nenapravitelné…prostě alespoň minimum taktu, to nemusí být erudice, můžeme tomu říkat takt. Nemůžu říct ženě, že je tlustá, natož, když je to moje dcera...No a potom - chválit, to platí ve všem, neustále chválit...

TŠ: Děláš to tak…?

MV: Dělám to...ano.

TŠ: Znovu se vrátím k tématu fyzické krásy, jak velký má pro tebe význam?

MV: Krása není ideál, který nám vnucují life-stylové časopisy. Mohu osobně potvrdit, že řada chlapů to vnímá jinak, když se s nimi bavíš...

TŠ: Jak třeba?

MV:.. to jestli je někdo třeba sexy a atraktivní a přitom nemusí vůbec splňovat nějaké základní estetické podmínky, je to holka, která by modeling dělat nemohla, protože by neprošla kvůli mírám a já nevím kvůli čemu a přitom to může být milovaná bytost, obdivovaná bytost...

TŠ: A čím to dokáže, když nemá ty správné parametry, nebo míry, čím dokáže, že je obdivovaná?

MV: Kdybych já měl mluvit za sebe, tak třeba smyslem pro humor nebo empatií. Empatií bych skoro řekl, že ženě naskáčou body i na sexuální přitažlivosti, že prostě najednou je to někdo, s kým si rozumím, vedle koho můžu prostě ležet a cítím se dobře, uvolněně a to někteří muži potřebují. Empatii rozhodně nadřazuji nad míry. A myslím to smrtelně vážně...protože většina mužů nebo lidí obecně, se necítí dobře, pokud má plnit nějaké hollywoodské normy. Pokud mají být brutálně vášniví, neuvěřitelně romantický a příslušně sexy, tak všechna sranda končí…

 

 

 

 

Ohodnotit tuto položku
(7 hlasů)
Go to top