Nemocný vidí a zdůrazňuje jen to, co se mu hodí. V tomto směru reaguje stejně jako každý jiný člověk, kterému se nechce měnit svoje postoje a chování. Čím víc se na něj tlačí, tím víc se zpravidla brání. Zprvu si nemocní vystačí se srozumnými argumenty ("nechci se přejídat..., mám alergii na některá jídla... nemám chuť"), při zintenzivnění nátlaku přibývá primitivnějších a zoufalejších argumentů ("..nechci vypadat dospěle.., tak jsem asi blázen nebo.. to si raději něco udělám"). Vydírání a hysterii se nedá ustupovat, nelze však ani reagovat výsměchem nebo nucením. Individuální problémy nemocného ale například ve škole nelze řešit před ostatními dětmi.

Je překvapivé, jak málo mohou být někdy rodiče informováni o zdravotním a psychickém stavu svého dítěte a jak dalece mohou vyhublost dcery podceňovat. Některé rodiny společně nejedí a dospívající dceru vidí ve spodním prádle jen výjimečně. Pokud máte z hodin tělocviku, školní jídelny nebo od spolužáků a kamarádů nemocného informace o déletrvajícím a výraznějším úbytku tělesné hmotnosti a manipulaci s jídlem, je vhodném o tom rodiče individuálně informovat a doporučit jim návštěvu dorostového lékaře. Informace o anorexii mohou rodiče najít na některé webové stránce nebo v některém z našich manuálů. Při výraznějším vyhubnutí a nespolupráci nemocného bývá nutná hospitalizace.

Nemocný člověk bývá stále více soustředěný na sebe a svoje problémy, vyžaduje zájem a pozornost okolí. Zvyká si na to, že se jeho okolí o něj zajímá a že mu v určitém směru ustupuje. Jeho problém, i když o to předem nestál, mu tak přináší určité zisky, jejichž ztráta může být nepříjemná. Zvyká si na nestandardní vztahy s okolím. Pro mentální anorexii je příznačná nespolupráce a ambivalentnost nemocného. Nejde o nic primárně chorobného. Je přirozené, že se nemocný vyhýbá krokům, které jsou nepříjemné, bolestivé nebo jsou spojeny s představou určité ztráty.

Při kontaktu s nemocnými je třeba počítat s tím, že:

• Mentální anorexie to je strach a postavit se strachu znamená každodenní práci, trpělivost a odhodlání nejenom pro nemocné, ale i pro jejich okolí;
• u vyhublejších, nespolupracujících, navykle zvracejících a depresivních nemocných je třeba se co nejrychleji obrátit na praktického lékaře, který by měl doporučit specializovanou léčbu;
• zbavit se anorexie znamená změnit složité chování a postoje. Nestačí začít o tom mluvit a občas něco sníst. Některé z těchto změn mohou být velmi nepříjemné;
• je vhodné začínat od konkrétních, srozumitelných a aktuálních kroků a neřešit vzdálené problémy;
• anorexie přišla s některými postoji a názory, které nemocný a jeho okolí pokládali za správné, a se změnami jídelního chování, které mu v určitém směru musely vyhovovat. Některé z těchto názorů a návyků je proto třeba změnit;
• učitel ani spolužáci by neměli nahrazovat terapeuta. Jsou ale důležitý vzor, mohou po dohodě s rodiči vypomoci přiměřeným dohledem, podporou a přiměřenou zpětnou vazbou;
• bližší informace o tom, jak konkrétně řešit problematiku poruch příjmu potravy a jak intervenovat v různých situacích každodenního života lze najít ve svépomocných příručkách. Většinou nevhodné jsou osobní výpovědi nemocných;
• mentální anorexie a bulimie jsou problémy, které lze zvládnout. Většina nemocných se nakonec vyléčí, nejde to ale bez jejich přičinění ani bezbolestně.

Podmínky, na které nelze přistoupit

Změna návyků a postojů není možná, když bude okolí nadměrně ustupovat nemocnému a jeho chorobným obavám. Proto je vhodné, nepřistupovat na následující podmínky:

• že nemocný bude jíst o samotě (mladší děti jí většinou s rodiči, kteří se snaží jídlo a jejich chování při jídle nekomentovat) a v jinou dobu než ostatní;
• že bude vařit a péct pro ostatní i pro sebe. Podle potřeby si může připravit například svačinu, později i jiné jídlo;
• že nebude jíst to, co ostatní, pokud nebudou jíst dietně (vyhýbejte se ale raději příliš tučným a nadýmavým jídlům);
• že bude jíst podle toho, jak má hlad a chuť, aby se necítil přejedený, jen v určitou dobu….;
• že nebude jíst ve společnosti, po 18 hodině, že ostatní musí jíst víc, stejně pomalu…

Jídelní chování nemocného není třeba příliš komentovat, hledejte neutrální témata (důležitější než to, co říkáte je vaše chování, nezapomínejte, že pro nemocného jste vzor), nesnažte se za každou cenu nemocného léčit. Můžete mu poskytnou zpětnou vazbu, počkejte ale na vhodnou chvíli a buďte struční, vyhněte se zbytečné diskusi.

Napsal PhDr. František D. Krch, Ph.D.

Doplňující materiály nejen pro pedagogy:

* Poruchy příjmu potravy - Příručka pro pomáhající profese

Příručka pro praxi s postupy, co dělat, když student /studentka trpí poruchou příjmu potravy, jak ve škole rozpoznat známky onemocnění, co je v kompetenci školy, jaké jsou možnosti spolupráce s rodinou a odborníky a další praktické informace.
Naleznete ji na stránkách ProYouth ve formátu pdf ZDE

* Educator toolkit

Brožura Educator toolkit nejen pro pedagogy o poruchách příjmu potravy doporučená Academy for eating disorders.

On-line ke stažení na stránkách National Eating Disorders Association (NEDA) ZDE (anglicky)

* První Světový den poruch příjmu potravy se uskuteční 2. června 2016.
Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná psychiatrická onemocnění, která mohou postihnout kohokoliv bez ohledu na věk nebo pohlaví. I přesto, že se o nich ve společnosti hodně mluví, stále podle odborníků stoupá počet závažných forem nemoci i chronických pacientů. Jen za rok 2014 bylo celkem 643 lidí v České republice hospitalizováno pro poruchy příjmu potravy, což představuje nárůst případů oproti předchozímu roku skoro o 20 %. Největší měrou se na tomto podílela zvýšená hospitalizace v souvislosti s mentální anorexií, kdy se zvýšil počet případů o 102 oproti roku 2013. K léčbě ale pacienti chodí často pozdě, a proto narůstá i úmrtnost. Odborníci po celém světě berou tyto nemoci vážně, proto se 2. června 2016 bude konat 1. celosvětový den poruch příjmu potravy.

Vyjádření prof. MUDr. Hana Papežové, CSc., vedoucí lékařky Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.

* 9+1 pravda o poruchách příjmu potravy

Odborníci celého světa se shodli na 9 pravdách o poruchách příjmu potravy, které mohou ulehčit vyhledání pomoci postiženým a poskytnutí pomoci odborníkům a rodinným příslušníkům. Naši odborníci přidali pravdu desátou.

Plné znění na stránkách E-clinic ZDE

* Film "Sami" se zabývá problematikou poruch příjmu potravy, jejich příčinami a důsledky.

V dokumentární části sledujeme osudy tří osob trpících anorexií a bulimií. Situace, které popisují skutečné postavy, jsou také ilustrovány v části filmové, kde sledujeme osud šestnáctileté Anny.
Film "Sami " je doporučenou školní pomůckou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky.

Film byl realizován Davi Film Studiem, hlavním partnerem bylo MŠMT.

Ke shlédnutí zdarma ZDE

* Rozhovor na téma anorexie a jejího relapsu s prof. MUDr. Hanou Papežovou, CSc., která je vedoucí lékařkou Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN.

Anorexie - tichý nepřítel, který se může kdykoliv vrátit