Rodina mi velmi pomáhá v této pro mě tíživé době. Každý den si telefonujeme a snažíme se být v kontaktu. Vlastně za nimi za chvíli pojedu, tak se velmi těším, že je konečně uvidím.

Kamarádi mě neopustili ani tentokrát. Voláme si, skypujeme, povídáme si přes sociální sítě. Nejvíc se těším na videohovor a kafe s nejlepší kamarádkou.

Přítel. Přítel je pro mě obrovskou oporou. Trávíme spolu celé dny, povídáme si, vyslechne mě, obejme mě, protože to je to, co já nejvíce potřebuju – lásku. Lásku v jakékoliv podobě. Dokonce ho doba koronavirová přivedla k myšlence, že mi koupí králíčka, abych se měla o koho starat a abych měla pořád lásku, která mi tolik chybí.

Nesmím zapomenout ani na terapeutku a psychiatričku, které tu jsou pro mě vždy, když potřebuji. Vyslechnou mě, a dají mi to po mě nejcennější – pochopení. Tímto jsem si uvědomila, že lidé, které miluji, tu se mnou budou pořád, ať se děje cokoliv.

Takhle jsem popsala lidi, kteří mi pomáhají v této době. Nezapomínám ale ani na praktické věci, které mi vždy pomáhají.
Nejraději chodím s přítelem na procházky do parku, což mi pomáhá i v případě, že cítím velkou úzkost. Dále s přítelem velmi rádi vaříme, což je občas pěkná sranda.