Dnešní internetová generace žije víc pro lajky na Instagramu, lichotivé komentáře pod fotkou, a úplnou zbytečností mi přijde aplikace TikTok. Tato aplikace je založena na „tanečcích“ do rytmu a na slova známých písniček. Přijde mi to jako naprostá blbost a plýtvání časem některých lidí. Já jsem se rozhodla, že svůj život takhle vést nechci. Snažím se seriály omezit na co nejméně to jde. Doposud jsem plýtvala svým časem na americké seriály i když jsem mohla trénovat na hudební nástroje, které miluju.

Druhá věc, kterou jsem si díky karanténě uvědomila, je důležitost rodiny. Moje rodina je skupina lidí, na které se můžu kdykoliv spolehnout a ať selže můj kamarádský život či milostný život, bude rodina to jediné, co mi zbyde. Pobyt doma mi určitě dodal více respektu k jiným, obzvláště k mojí mamince. Je to neuvěřitelně milá, přátelská, starostlivá a milující osoba. Také mi přijde, že můj vztah se sestrami se změnil. Už to není takové, jako když jsme byly malé holčičky a bojovaly o pozornost rodičů. Já osobně to vnímám tak, že jsme tu pro sebe navzájem, abychom si pomáhaly až bude nejhůře. V prvních týdnech karantény jsme se dokonce učily společně v jedné místnosti a bylo skvělé vidět, jak si pomáháme. Když moje sestra, která je v deváté třídě, potřebovala s něčím poradit ode mne nebo když naše nejmladší (4.třída) něco potřebovala. V tu chvíli jsem si říkala, že mám ty nejúžasnější ségry, jaké jsem si mohla kdy přát.

Karanténa mi dala opravdu hodně věcí. Kdybych to měla shrnout, tak mi pomohla odvrátit můj život z cesty zkázy na cestu budoucnosti plné radosti, užitých momentů s nejbližšími a mé vysněné velké rodiny. Chtěla bych totiž hodně dětí. Libí se mi, když je sourozenců víc než dva. Je to občas taková nevyzpytatelná smečka a chci, aby toho moje děti byly také součástí jako já. Dále jsme si uvědomila své koníčky. Teď když je zavřená základní umělecká škola a já se nemohu vídat s lidmi z Big bandu, tak mne to motivuje k tréninku na nástroje, abych poté až se opět všichni sejdeme, všem stačila.

Karanténa mi ale pár věcí vzala. Tento rok se měla konat soutěž dechových orchestrů a naše škola se jí měla zúčastnit. Trénovali jsme na to prakticky celý školní rok a pak přišel koronavirus a bylo po všem. Nicméně všechno zlé je k něčemu dobré. Pevně věřím, že se soutěž odloží a bude se konat příští rok. Také jsme jako Big band přišli o spoustu koncertů. Moje kamarádky, též baryton saxofonistky a já, jsme se scházely a cvičily jako barytonové trio. Měly jsme vystoupit na jednom z koncertů, ale ten se s největší pravděpodobností konat nebude. Pořád to ale vnímám tak, že mi karanténa více věcí dala než vzala. Což je pozitivní.