A díky terapii jsem se naučila jíst, jak je zdravé, takže teď jsem trochu ve výhodě oproti těm, co sleduji v práci. Mnoho mých kolegů pod stresem do sebe “tlačí” jídlo téměř permanentně. Je jim 20-30 let, ale mají postavu “tajícího sněhuláka”. Já se jim nesměji, jen si uvědomuji, že si zadělávají na velký problém. Do toho mnoho cigaret a na konci směny se už nemůžou dočkat na skleničku (láhev) něčeho „ostřejšího“, co jim uleví od toho tlaku v práci. Já se držím, opravdu v porovnání s těmi, co vidím anebo slyším, si žiju královsky. Pravda ale je, že skutečně je to o nastavení - úhlu pohledu. Já žiju skromně, vážím si maličkostí a spíš se divám na vše z té lepší stránky. Neplýtvám tolik energie na něčem, co změnit nemůžu. |