V průběhu dějin patřilo odmítání jídla k běžným příznakům různých somatických poruch i k široké škále psychiatrických syndromů. Samo o sobě toto chování nebylo dlouho považováno za patologický jev. Extrémní dodržování půstu bylo původně součástí asketických nebo sebe-trestajících praktik zbožných křesťanů. V období středověku měl přehnaný půst důležitou roli v životě mnoha hluboce věřících žen, které tvrdily, že je při životě bez potravy nebo jen s jejím omezeným příjmem, udržuje Boží pomoc. Zajímavý příběh možného onemocnění mentální anorexií lze vytušit z životopisu sv. Kateřiny Sienské.
V průběhu dějin patřilo odmítání jídla k běžným příznakům různých somatických poruch i k široké škále psychiatrických syndromů. Samo o sobě toto chování nebylo dlouho považováno za patologický jev. Extrémní dodržování půstu bylo původně součástí asketických nebo sebe-trestajících praktik zbožných křesťanů.
"Hlad, jako charakteristické vyjádření pudu sebezáchovy, nepochybně ovlivňuje naše chování silně a v první řadě. I život primitivů byl ovlivňován daleko silněji jím než sexualitou. Na tomto stupni byl hlad alfou a omegou života – existence sama.“ (1) „Nedávno se v jistém průzkumu zeptali skupiny etnicky odlišných, ekonomicky znevýhodněných žen ve Spojených státech, co by ve svém životě změnily, kdyby si mohly zvolit jednu jedinou věc. Většina dotázaných žen odpověděla, že by chtěla zhubnout....“ (2)