|
Fotografie Mgr. Jana Tomanová, PhD. Jana Tomanová (JT) psycholožka a terapeutka, dlouhodobě pracující s jedinci i rodinami s poruchou příjmu potravy, zavedla a výzkumně ověřila účinnost tohoto léčebného přístupu v Čechách. Vícerodinná terapie kombinuje prvky mnoha terapeutických směrů a byla jako jedna z nejúčinnějších výzkumně doložených metod léčby poruch příjmu potravy zavedena v Maudsley Hospital v Londýně týmem Ivana Eislera. Ivan Eisler osobně vedl výcvik v této metodě v Čechách a pravidelně český terapeutický tým superviduje. Více o výzkumu účinnosti vícerodinné terapie při léčbě poruch příjmu potravy se lze dozvědět v článku publikovaném v časopise Československá psychologie 3, 2010: „Tomanová, J., Mehl, A., Papežová, H., Kuběna A. A.: Vícerodinná terapie poruch příjmu potravy v Čechách – pilotní výzkum účinnosti“.
TŠ: Co může udělat rodina jako první, když si uvědomí (nebo se dozví), že se jí týká problém s poruchou příjmu potravy (dále v textu jen PPP)? Co má dělat pak? Co naopak nedělat, čeho se vyvarovat? JT: Když do rodiny přijde PPP, objeví se zároveň balík pocitů, zmatených myšlenek a otázek. Rodiče zažívají šok, zděšení, obrovský strach, výčitky svědomí, že něco zanedbali, nebo dokonce pocity viny, že za nemoc dítěte sami mohou. Také se dostaví stav bezmoci, který sílí hlavně poté, co započatá léčba trvá dlouho nebo nepřináší ovoce. Do rodiny se postupně začne vkrádat napětí, které naruší atmosféru, změní komunikaci a vůbec styl života rodiny. Pouze ti, kdo zažili, co je to bojovat s PPP, vědí, jak devastující sílu na celou rodinu tato nemoc má.
TŠ: Co může a měla by rodina dělat, respektive co nedělat? JT: - Nepodceňovat příznaky nemoci, nečekat, že se to samo upraví, vymizí. To se stává málokdy. - Neobviňovat se. Není prokázáno, že by za PPP dítěte mohl kdokoliv z rodiny. Vždy jde o souhru okolností, za kterých nemoc vzniká. - Neobviňovat nikoho jiného, ani samotného potomka, který onemocněl. - Zůstat při starých zvyklostech, pokud jsou užitečné, zaběhané a přinášejí radost. Rodina i nadále má trávit čas jako dřív, scházet se s dalšími příbuznými, přáteli, jezdit na dovolenou a na výlety… - Při jídle komunikovat pokud možno o příjemných tématech a zážitcích každého z rodiny. Nenechejte nemoc sedět s vámi u stolu, jakkoli je atmosféra u společného jídla „hustá“ a negativní. - Pokud spolu rodina doposud trávila málo času, pak je vhodné, aby ho bylo více. A nejlépe strávit ho společnými zábavnými a příjemnými činnostmi. A opět – o PPP komunikovat při příjemných situacích co nejméně. - Když chceme mluvit o jídle, zvracení, váze apod. – vyberme čas, který tomu věnujeme, a který není věnovaný ničemu jinému. Zkusme se hned od počátku rozhovoru nerozčilovat, nevyhrožovat, nevyčítat… Důležité je vyjádřit svůj strach o dítě a rozhodnutí ho v nemoci nenechat. Je dobré být důsledný a přísný, co se týče jídla a jeho kontroly. Neustupujme slibům nemocných: „Budu si to hlídat sama, nechte mě jíst o samotě, budu si sama vařit…“ – vždy se jedná o plané sliby, které nemocný není schopen splnit, ač by chtěl. - Hledejte pomoc, jak nejrychleji to půjde. Hledejte odborníka na PPP. - Pokud si nejste jisti zdravotním stavem dítěte, požádejte obvodního lékaře o vyšetření a sdělte mu, že Vaše dítě trpí PPP a je možná ohrožené nedostatkem některých minerálů, vitamínů a jiných životně důležitých látek. - Neskrývejte PPP před širší rodinou a přáteli. Seznamte je s nutností dodržovat jídelní režim, pokud u nich Vaše dítě bude trávit čas. Upozorněte je na možné scény, nejedení nebo naopak přejídání a zvracení. Nechtějte po nich, aby situaci řešili, ale je nutné, aby byli informování a nebyli zděšení, pokud se chování spojené s PPP objeví.
JT: Pokud PPP onemocní dítě nebo dospívající, má rodina ještě dostatek možností, jak stav rychle zvrátit, jak pomoci v léčbě. To, že se zapojí všichni, pomůže nejen rychlejšímu uzdravení, ale také se předejde negativním vlivům na celou rodinu. Může se pracovat se všemi, řešit jejich strachy, smutky, trápení, bezmoc, vinu… Během rodinné terapie jsou také ošetřeni další sourozenci a v neposlední řadě i partnerský vztah rodičů, který dostává zdlouhavou nemocí pořádně zabrat. Pokud dítě žije jen s jedním rodičem, i tady je stále co řešit a „vylaďovat“. Je důležité, aby rodina zůstala chráněná, silná a tak i schopná být nemocnému oporou… Stane se také, že během terapie vyplynou na povrch témata, která stojí za nemocí. Ty je vhodné otevřít současně s léčbou PPP, protože spolu mohou souviset.
TŠ: Jaké výhody má vícerodinná terapie ve srovnání s klasickou rodinnou terapií, kam dochází jen jedna rodina? JT: Vícerodinná terapie je ucelený přístup k léčbě PPP. Má jasně daná pravidla, strukturu, dobu trvání a průběh. Díky tomu můžeme v průběhu let vybírat takové postupy, které se ukážou během léčby jako ty opravdu účinné. Tím, že se setkává několik rodin najednou, dostává každá z nich mnoho navíc: - Společně sdílejí svůj příběh. Vidí, že nejsou sami na světě s problémy spojenými s PPP. Slyší, jak onemocnění probíhá v jiné rodině… - Vzájemně se podporují, navazují přátelství, rodiče se mohou navzájem posilovat… - Vyzkoušejí si naprosto neobvyklé zážitky – společné stravování několika rodin najednou je nesmírně silný léčebný nástroj, ač se to tak na první pohled nemusí zdát. Nikde jinde, navíc pod vedením terapeutů, tuhle zkušenost rodiny nemohou získat. A přitom vydá za několik dlouhých sezení v poradně. - Stará se o ně tým zkušených terapeutů, sester, pod vedením špiček mezi odborníky na PPP. - Nejde jen o terapii, ale také o vzdělávání o PPP – předávání informací o nemoci, o jídelníčku, o biologických příčinách PPP, o strategiích zvládání jednotlivých fází onemocnění včetně vysoce rizikového období po uzdravení.
|
