Tradiční dělení PPP na mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání už nestačí. Objevují se nové formy, z nichž některé se vyskytují především ve skupině dospívajících. Jednou z nejnebezpečnějších je drunkorexie. 

Jde o vysoce rizikovou kombinaci zneužívání alkoholu a omezení stravy. Ten, kdo jí trpí (a některé americké studie uvádějí až 80procentní výskyt mezi studenty okolo 20 let), si šetří kalorie z jídla pro to, aby si na plánované party mohl dopřát kalorické alkoholické nápoje. Oblíbená, a ještě o něco nebezpečnější, je kombinace alkoholu a energetických nápojů. Porucha se týká převážně dívek, ale nevyhýbá se ani chlapcům, kteří si dnes stále více hlídají hmotnost a štíhlý vzhled, než tomu bylo dříve. Někteří jsou schopni i několik dnů nejíst, případně pouze v minimálních dávkách, a o víkendu pak vypijí velké množství drinků s alkoholem. Rizika jsou zřejmá – náhlý kolaps organismu, psychické problémy (tzv. pomejdanová deprese), dlouhodobé zdravotní důsledky, závislost na alkoholu, experimenty s dalšími drogami.

Další formou, která souvisí se vzrůstajícím zájmem společnosti o zdravou stravu, je ortorexie. Začíná u zájmu o „zdravé“ stravování, o bio a organické produkty, přidat se mohou experimenty s výživovými směry (živá strava, frutariánství, raw strava, veganství…) a výsledkem může být panický strach z jakéhokoliv jídla, protože každé může být potenciálně nebezpečné a nedostatečně plnit extrémní kritéria, které si jedinec postupně nastavuje. Tato porucha bývá dobře viditelná – i ve škole se (nejčastěji) dívka začne vyhýbat běžné stravě, nosí si speciální potraviny, mluví o složení potravin, „éčkách“, začne používat čistě přírodní kosmetiku a její myšlenky i komunikace se točí v kruhu kolem těchto témat. Zdánlivě žádoucí změny v chování, které poruchu provázejí na počátku (přestat jíst chemické, slazené, přesolené, smažené, fast food potraviny) se snadno přesmykne v závažnou, osobnost i vztahy devastující onemocnění.

Poměrně novým typem chování je takové, které označujeme jako semirexie. Jde o závislost na malých velikostech, výrazně upraveném, dokonalém vzhledu spojeném s přísnou stravovací a tělesnou disciplínou. Dívky (ale také chlapci) o sebe urputně dbají, udržují si nízkou hmotnost (ale ne tak výraznou podvýživu jako např. u restriktivní anorexie), řeší velikost oblečení, neustále se přeměřují, přehnaně cvičí, zajímají se vášnivě o nové trendy v módě, kosmetice, zdravé výživě…

U chlapců se již i na střední škole, a zvláště později, můžeme setkat s Adonis komplexem. Je chováním spojeným se snahou o nárůst svalové hmoty, dosažení ideálních tvarů a rozměrů pro fitness a kulturistiku. Muži pak tráví většinu volného času ve fitness centrech a při dalších (i venkovních) trénincích, jsou závislí na nabírání svalové hmoty, a časem přidávají i závislost na nebezpečných látkách (anabolické steroidy, spalovače tuku prodávané na černém trhu, některých drogách…). Změny chování u potenciálně ohroženého chlapce si pedagog může poměrně dobře všimnout a včas zareagovat.

Přečtěte si další články - PPP ve škole, Hranice pomoci a další - v rubrice pro učitele.