Jsem totiž do všeho moc hrrrrr. A tak když se pro něco rozhodnu, udělám to hned. Začít hubnout? Žádné až po Vánocích, ale klidně v květnu. Totéž když jsem se rozhodla léčit z anorexie a utéct „hrobníkovi z lopaty“, kdybych čekala až do prvního ledna, pravděpodobně bych mu na té lopatě rovnou shnila :-)

Ale přeci jen jsem si ve zralém věku novoroční předsevzetí dala. Před dvěma lety kolovala touto dobou po facebooku fotka sklenky plné barevných papírků. A u toho hezký návod – každý den si na papírek napište jednu věc, která vám udělala radost, vhoďte do skleničky a na konci roku si je přečtěte. Uvidíte, kolik krásných věcí jste prožili.  

Nadchla jsem se pro to a jako malé dítě s dětskou chutí opravdu zaznamenávala. Bylo to pěkné, protože to člověka nutí přemýšlet a uvědomovat si, kolik krásných věcí zažil, přitom je bere jako samozřejmost. No jak už to u předsevzetí bývá, vydrželo mi to týden. Další týden zvítězila lenost, ale ještě pár dnů jsem si dělala poznámky alespoň k sobě do sešitku. Těch pár dnů ale bylo o poznání krásnějších.

Vloni mě postihla podobná vášeň. K Vánocům jsem dostala malou knížku plnou citátů o tom, jak lépe žít, jak si zpříjemnit život. Říkala jsem si, tyhle knížky znám, rady a návody mám „v malíku“, jde o to je spíš převést do života, že?! To snad ani nebudu otevírat. Inu otevřela jsem a zjistila jsem, že čtu a čtu a usmívám se a usmívám. I v ní radili, že si máme denně zapsat tři pozitivní věci, které se nám udály, a tři další věci, kterými jsme si sami udělali radost. To už je o poznání těžší. Opět to mohou být maličkosti, jako je úsměv člověka v tramvaji, dobré jídlo… atd. Tentokrát jsem tedy byla „donucena“ nejen si všímat radosti, ale radost si i cíleně vytvářet. 

I v tomto případě jsem vydržela týden, protože jak člověk zabředne do víru hektického života... No však to znáte. Nicméně letos jdu do toho znovu. Tak schválně, jak dlouho vydržím :-) přeji Vám krásný nový rok.