Zdá se to šílené a pravda, už mám k tomu přemisťování, zvykání si a zakořeňování v novém prostředí docela odpor. Poslední moje alternativní nájmy byly takové, že ani pomalu nemělo smysl vybalovat krabice. (Pravda, díky mému kočovnému životu vzniklo nemálo fejetonů a historek, kterými se baví hlavně moji přátelé :-)

Ale má to jedno pozitivní ALE. Některé krabice plné takových těch serepetiček jsem ani nestihla vybalit. No a když zůstaly v krabici, bylo daleko snazší se s nimi definitivně rozloučit (vyhodit, nechat novým majitelům, nebo obdarovat někoho, koho to potěší). A tak jsem do každého bytu přicházela o krabici lehčí. Nejlepší je do takové krabice, kterou jsem za celý rok nepotřebovala, raději ani nenahlížet. Jinak člověka přemůže nostalgie. Musím říct, že se mi to docela osvědčilo a postupem času toho s sebou tahám čím dál méně. Navíc si člověk pak připadá takový lehčí, čistší, zkrátka se zbavil nepořádku.

Brzy mě čeká další změna adresy. Doufám, že už definitivní. Ne provizorní, ale konečně snad podle mých vlastních představ. Ráda bych si svůj příbytek zařídila podle svého. I když to nebude hned, zařizovat si ho budu muset postupně. Za ta léta vyhazování již zmíněných krabic si tedy s sebou ze svého starého života vezmu jen to, co je mi opravdu blízké. Popadnu kočku, pár kytek, televizi :-) fotky a pár kousků oblečení. Zkrátka čeká mě taková velká očista. A snad potom nový, voňavý život?

P. S.: Jak jste na tom s vyhazováním vy? Budu vděčná za každý tip :-)