V průběhu dějin patřilo odmítání jídla k běžným příznakům různých somatických poruch i k široké škále psychiatrických syndromů. Samo o sobě toto chování nebylo dlouho považováno za patologický jev. Extrémní dodržování půstu bylo původně součástí asketických nebo sebe-trestajících praktik zbožných křesťanů. V období středověku měl přehnaný půst důležitou roli v životě mnoha hluboce věřících žen, které tvrdily, že je při životě bez potravy nebo jen s jejím omezeným příjmem, udržuje Boží pomoc. Zajímavý příběh možného onemocnění mentální anorexií lze vytušit z životopisu sv. Kateřiny Sienské.