Tradiční dělení PPP na mentální anorexii, bulimii a záchvatovité přejídání už nestačí. Objevují se nové formy, z nichž některé se vyskytují především ve skupině dospívajících. Jednou z nejnebezpečnějších je drunkorexie.
Kdy pustit dítě ze silného ochranného objetí? Kdy si říct, že záchrana rodiny má přednost před záchranou jejího nemocného člena? Co se stane, když ubereme na pozornosti, kterou věnujeme PPP?
Jakmile si rodina uvědomí, že na problém sama nestačí a že je připravená přivolat na pomoc odborníky, objeví se otázka – Kde pomoc hledat, na koho se obrátit a jak vybrat skutečně dobrého odborníka? Při surfování internetem nalezneme zpravidla několik cest a forem terapie či podpory.
Rodiče si často nevědí rady jak řešit problém, který rodinu zasáhne. Mají sklon si vyčítat, že nedokážou svému dítěti i celé rodině pomoci a také se obviňují.
Učitel může být osobou, ke které žáci chovají důvěru, vnímají ho jako člověka, kterém se mohou svěřit se svým problémem a požádat ho o radu nebo pomoc.
Rodiče se často cítí ztraceni v komunikaci se svým dítětem, které trpí poruchou příjmu potravy. V rodině se tento problém postupně dostává do popředí a může být až ústředním tématem každodenních hovorů.